Červen 2011

Poprvé v kraťasách

16. června 2011 v 22:31 | Skorodeník |  Tvůj druhý rok
Málem bych tu zapomněl zmínit tvůj první vejšlap v kraťasách. Ten se odehrál v prvních hřejivých dnech jara. A tys sis to vskutku užíval. Pravda - semtam zafičel ještě větřík, ale poprvé v životě jsi zažil jaké to je chodit venku a nebýt po uši zabalen v těsném oblečení, které škrtí a brání pohybu. Mohl ses sehnout k podivným broučkům a rostlinkám - a sám se pokusit o jejich likvidaci. Neméně báječné bylo zkusit jak si povede tvé plastové autíčko na polňačce. Musím podotknout, že drsný terén zvládlo pod tvým obratným vedením skvěle. Prolézačky pak byly zkouškou tvé obratnosti a ty ses ji podrobil ochotně. Zvláště pak klouzačka - taťka si tudíž i zavzpíral. Na místě se nacházela i roura určená patrně k prolézání. Křičet do ní byla naprostá samozřejmost, ba povinnost, které ses nemohl vyhnout.







.

Technik

11. června 2011 v 22:27 | Skorodeník |  Tvůj druhý rok
Jeden sklon se ti rozhodně upřít nedá: sklon řešit a objevovat svět techniky. Velice rychle jsi odlišil hračku od opravdové "dospělácké věci". Marně jsme se ti s mamimkou snažili nabídnout parádní pestrobarevný mobilní telefon z hračkářství.Unuděně sis ho prohlédl a lačně zaměřil pohled na ten opravdový. Buclaté ručičky zapatlané od kaše, či jiných lepivých nebo alespoň mastných substancí, prudce a majetnicky hrábly po tom zajímavém technickém elementu. Pokud maminka nebo tatínek včas nezasáhli, tvoje zdatnost se projevila přeinstalováním softwaru či demontáží hardwaru. Částečně jsme se výsledky tvé snahy analyzovat "pajšl" technických zázraků snažili eliminovat tak, že jsme ti nabídli vyřazené nefunkční mobilní telefony a fotoaparáty. Byl to úspěch jen do doby, než jsi zjistil, že mašinka nebliká a nepípá a dal jsi to najevo znechuceným odmrštěním věci, popřípadě jsi ten vergl šel s nakvašeným výrazem a brbláním k rodičům reklamovat.








Hubičkův slovníček

11. června 2011 v 21:54 | Skorodeník |  Tvůj druhý rok
Uběhl další půlrok a ty mílovými kroky překonáváš překážky, odhaluješ každý den nová tajemství a vydobýváš si své místo na slunci. Už máš kamarády, už víš jak je nepříjemné příkoří (ba dokonce víš, že je to příkoří!), umíš dát najevo, že máš někoho rád, že ti chybí, umíš si říct o dobrotu, ale také razantně odmítnout blivajz. Blivajz odmítneš i s peprným komentářem (byť mamka s taťkou zatím spíš jen odhadují co jsi změtí slabik myslel. Některá slovíčka jsou téměř bezvadná - jako máma, mami, táta, tati, nebo hají, babi a teta. Některá jsou však ryze Hubičkovská a nezasvěcený jedinec by měl určité potíže ti rozumět. Třeba TITITA je traktor. BIBIBA je bábovička, GAGIAGI je v tvém slovníčku bagr. A GONGO je konev... Ztráta ponožky tě přinutila pokusit se označit i tuto věc - říkáš ponožce PIA. Čepice je pro změnu PTĚ PTĚ PTĚ. Některá slova vychází přímo ze zvuků přírody. Už víš, že ovečka dělá BÉ. Ptáčkovi říkáš PIPI a kukačka dělá KUKU. Některá slovíčka sis prozatím zkrátil na půlku (to od rodičů vyžaduje leckdy silné soustředění). Např. balon je BA, míchačka je MI, pán je PA, kolo zas KO.

A taky už víš, že tvoji kamarádi mají jména. Marečkovi řákaš MA a Nina je - světe div se - NINA! A Nina má parádu, viď! Zdá se také, že umíš už odlišit značky aut - nebo aspoň jednu. Jakmile uvídíš auto KIA, křičíš KIA! KIA!